Bilance starších žáků v soutěžním ročníku 2013 - 14
Bilance starších žáků v soutěžním ročníku 2013 - 14.
Tým starších žáků FC Dosta Bystrc nastupoval v 1.A třídě. Nebudeme si zastírat, že kromě pohodového fotbalu, radosti z předvedené hry a hlavně pocitu, že hráče fotbal stále ještě baví se v hlavách všech už brzy po úvodních kolech pevně zabydlel cíl nejvyšší - zvítězit v této soutěži. Bohužel se tento cíl splnit nepodařilo. Proč k tomu došlo se pokusím stručně analyzovat v následujících řádcích.
Náš tým sehrál na podzim 11 zápasů z toho zaznamenal 9 výher, 1 remízu, 1 prohru. Skóre bylo 54 : 19 a 28 bodů. Remízu jsme uhráli v Kuřimi ( 3 : 3 ) a prohráli jsme v Boskovicích 1 : 4.
Na jaře jsme rovněž sehráli 11 utkání z toho jsme vyhráli 8 a prohráli ve 3. Skóre bylo 52 : 27 a získali jsme 24 bodů. Prohráli jsme celkem 3 krát. V Rájci - Jestřebí 3 : 0, v Soběšicích 5 : 2 a v posledním mači v Bučovicích 5 : 4.
Domácí statistika tohoto týmu za celý rok je obdivuhodná. Zisk 33 bodů ( maximálně možných ) při skóre 71 : 19. Stoprocentní úspěšnost, kterou nedocílil žádný jiný tým v soutěži potvrdilo rčení ,,můj dům, můj hrad ".
Výsledky z utkání na cizích hřištích v celém ročníku už tak přesvědčivé zdaleka nebyly. Získali jsme 19 bodů z 11 zápasů při skóre 35 : 27. Prohráli jsme celkem 4 utkání a 1 x jsme remizovali. Naši největší soupeři, Kuřim a Svratka z cizích hřišť přivezli bodů 25.
Ovládli jsme soutěž o nejlepšího střelce, když náš útočník Martin Pernica vstřelil celkem 46 branek. Na čtvrtém místě skončil Ondra Pyšík, jehož střelecký účet se zastavil na 19 brankách.
Ještě v jedné statistice jsme suverénně zvítězili, ikdyž právě tady se moc chlubit vlastně není čím. A to v počtu udělených červených karet. Ve čtyřech různých utkáních udělil rozhodčí čtyřem našim hráčům po jedné červené kartě. Červeno před očima měli : Balcar, Kalmár, Roblík a Janeček.
Jak už je při letmém pohledu patrné je jasné kde se během roku tzv. lámal chleba. Rozdíl je hlavně v dosaženém bodovém zisku na jaře v porovnání s podzimem. V jarních zápasech jsme vybojovali pouze 24 bodů, což bylo o 4 body méně než na podzim. Jestliže jsme na podzim selhali vyloženě jen v jednom zápase v jarní části soutěže to bylo hned ve třech. První místo jsme neztratili až v posledním mači proti Bučovicím, ale hlavně již podstatně dříve v zápasech v Rájci a v Soběšicích. Jen těžko se dá pochopit jak může ten stejný tým v rozmezí zhruba půl roku porazit soupeře na domácím trávníku 12 : 1 a na jeho stadionu prohrát 0 : 3 ( Rájec ). Velká škoda, že jsme nevyužili fakt, že jsme jako jediné mužstvo v soutěži dokázalo dvakrát porazit Svratku ( doma i venku ) i urvat bod z hřiště v Kuřimi a doma nad pozdějším vítězem soutěže zvítězit. Když se k tomu přidá ještě absence několika hráčů základní sestavy v některých utkáních a hlavně nemožnost jejich nahrazení alespoň přibližnou kvalitou náhradníků je pohroma na světě. To už jsem ale v některém předchozím článku zmiňoval podrobněji.
Ke stmelení týmu a jeho sehranosti jen těžko přispěje, pokud se na trénincích scházelo jen několik hráčů. Troufám si tvrdit, že v kompletním počtu jak by měl tým nastoupit do mistrovského utkání se snad naši borci nikdy nesešli. O samotné kvalitě takových tréninků je pak škoda mluvit. To už je ale spíš věcí vedení oddílu a hlavně trenéra. Za takových podmínek se pak samotná výkonost a následně pak i výsledky takto vedeného kolektivu rovnají malému zázraku. Jsem přesvědčen o tom, že pod kvalitním vedením a cílenou metodikou by se ročník 99 a mladší letos rozhodně neztratil ani v krajské soutěži.
Přes to všechno, odvedl tento tým starších žáků maximum co mohl. Mnohými zatracovaný, podceňovaný a přehlížený. Jak mi jeden nejmenovaný rodič při jednom domácím zápase řekl - hlavně hóódně zanedbaný. I s tím se dá souhlasit. Ale nakonec to byl tým úspěšný, tým na který by měl být mateřský oddíl, rodiče ale hlavně samotní hráči právem hrdi. Byl to tým před kterým se mnozí soupeři hlavně na domácím hřišti již před prvním hvizdem rozhodčího třásli a tipovali kolik gólů dostanou. Zřejmě v tomto složení už nikdy společně na hřiště nevyběhnou. Někteří s fotbalem nadobro skončí, někteří zkusí možnost nastoupit v dresu jiného oddílu a jiní v Bystrci zůstanou. Ale to už je život. Většinu z nich znám osobně už několik let již od časů fotbalové přípravky a prožil jsem s nimi jak pocity radosti, tak i smutku.
Díky borci, stálo to za to.
Admin.
